Druhý den – odpoledne

Čtvrtý trénink za námi, opět nám nepřálo počasí, a proto jsme se přesunuli do tělocvičny.  Docházka byla výborná, až na jednu z mladých, která nebyla zdravotně v pořádku, jsme se sešli v plném počtu. Logisticky jsme vše zvládli, jen s malým zpožděním, a proto jsme se vrhli do dalších hodin plných dřiny a odříkání.

Trénink začal společným rozcvičením, kde každá hráčka předvedla svoje atletické dovednosti. Poté následovalo rozdělení do družstev. V malé tělocvičně už bylo vše připraveno na posilování a ve velké jsme se věnovali volejbalu. Učili jsme se základy odbití čelem k hráčce. Zopakovali jsme si bagr v ose těla bez pohybu rukou, poté následoval vzájemný zápas. Stálo to za to, holky se překonávaly. V koncovce, když skoro vítězné družstvo zvedalo ruce, překvapivě prohrálo. Zkazily jednoduchý míč. Nasazení mladých bylo ukázkové, myslím si, že i bagr většina z nich  hraje na dobré úrovni a leckdy se vyrovnají těm starším. Ve vedlejší malé tělocvičně zatím starší potila svá trička na 8 stanovištích kruhového tréninku. Po čase se družstva vyměnila a procvičovaly se podobné věci dle výkonosti. Myslím si, že i starší děvčata za to uměla pořádně vzít a u některých byly vidět parádní zákroky. Ke konci se družstva spojila a hrála se bagrovaná na rozděleném hřišti.

Opět hráčky chválím za jejich přístup.

Okénko trenéra :

Trénéři dávají na tréninku hráčkám informace. Sama hráčka už s nimi musí umět pracovat, vstřepávat je. Při takovém množství hráček, není možné všechny opravovat. Hráčka musí pracovat na sobě a je zodpovědná za techniku (pokud si není jistá, může si nechat poradit). Pokud techniku správně nezvládne (což se stává), projeví se to samozřejmě při hře a limituje jí to v zápase.

David